Během své poslední návštěvy Londýna jsem se zastavil za panem Kerrym Fordem, ředitelem krejčovství Russell and Hodge, které šije výhradně košile. V Londýně patří mezi čtyři nejlepší (další tři jsou Dege & Skinner, Sean O'Flynn a samozřejmě Turnbull & Asser). Mnoho krejčovství si nechává šít košile na míru právě u nich (vy se tedy domníváte, že košili šijí v proslaveném krejčovství, ale ve skutečnosti ji šijí zde).
Abych nedělal ostudu, vzal jsem si na sebe košili Janek, kterou mi na míru ušili na konci roku 2010. Až na hromadění látky na rukávě jsem je považoval za dobré košile. Mají ostatně třeba velmi propracovaný klínek nebo hustě prošitý šev. Během výběru a měření nové košile na míru (made-to-measure, MTM) jsem se pana Forda zeptal, co si o této košili myslí.
Okolnosti nákupu košile Janek
Je třeba říci, za jakých okolností měření košile u Janka na konci roku 2010 v jejich brněnské pobočce probíhalo. Myslím, že jedna ze základních chyb byla v nepoučenosti obsluhy, kdy jsem měl často větší vědomosti než mladá prodavačka, kterou to viditelně znervózňovalo.
Zaprvé jsme s mladou dámou diskutovali délku rukávu. Nevím, je-li to mojí vinou, sražením košile, špatným měřením nebo chybou při výrobě, ale výsledkem je to, že rukáv košile je podle pana Forda i Milo Mahdalla (se kterým jsem to také konzultoval, protože se mi délka rukáva nezdála) o trochu kratší, než by měl být.
Bylo-li to mojí chybou, má si být krejčí naprosto jistý a jemně, ale pevně a přesvědčivě na to zákazníka upozornit. Znám to z vlastní práce, že klient se může v něčem mýlit, ale proto si najímá mne, s patnácti lety zkušeností v on-line marketingu, abych mu doporučil vhodný postup.
Další problém, na který mě pan Ford upozornil, je obvod krku. Mám nejblíže k nestandardní velikosti 40 centimetrů, kterou mají většinou jen italské košile. U Janka však velikost 40 měli také. S nadšením jsem ji vyzkoušel a seděla mi. Když však nyní po půl roce nosím košile od Janka, již je mi límeček těsný. Přitom jsem poslední dobou zhubl a jiné košile nosím v pohodě.
Buď se tedy stala nějaká chyba při výrobě, košile se srazila, proběhlo špatně měření (abych pravdu řekl, nevím, zda u Janka měří obvod krku), košile na prodejně u Janka nejsou sražené nebo je chyba v límečku.
Když jsem se o tom bavil s krejčím z Turnbull & Asser, říkal mi, že oni i zkušební košile, které používají na vyzkoušení velikostí RTW košilí, raději desetkrát vyperou a nechají usušit, aby věděli, jak se daná bavlna srazí (protože se sráží hodně), aby věděli, jak košile následně padne.
Protože mám s velikostí límečku problémy (u některých výrobců ještě snesu 39, jinde musím vzít velikost 41), velmi často se na to ptám. Záleží totiž i na tvaru límečku a jeho reálné velikosti. Prodavač si musí být vždy naprosto jistý, jak bude výsledná košile po několika vypráních vypadat a vzhledem k ostatním proporcím těla zákazníka jistě doporučit správnou velikost.
Takto mi takřka nechtěli prodat košili u Turnbull & Asser, když zjistili, že obvod krku je pro mne spíše vhodný 41, ale tělo mám 38 - a že bych měl uvažovat o bespoke košilích.
Kritiky límečku
Další kritiku jsem si vyslechl za tvar límečku. I když jsem jej s prodavačkou diskutoval, nedokázala mi přesně a jistě poradit. A tak jsem si na základě svých znalostí vybral dva tvary. Pan Ford mi řekl, že tvar límečku je vzhledem ke tvaru a velikosti mé hlavy celkem dobrý, ale ještě více by mi slušel trochu jiný tvar límečku (roztaženější a kratší).
Co však pak zkritizoval, byl poměr délky límečku a jeho šířky. Rovněž límeček špatně sedí a pravděpodobně dělá problémy u límce saka. (Jak si správně pořídit košili na míru bych chtěl popsat ve zvláštním článku. Pan Ford mi však zdůraznil, že je více než vhodné vzít si na braní míry košile svoji typickou kravatu a sako. I když jsem obojí u Janka měl, nikdo mi u Janka neřekl, abych si je vzal ke zkoušení. Nemluvě o tom, že celý proces a měření probíhal u Russell and Hodge značně odlišně než u Janka.)
Kritika ramen, rukávu a zad
Ani ramena nemají košile Janek udělaná dobře, takže se vepředu, jakoby pod límečkem, hromadí látka. Všimněte si na obrázku níže oněch pruhů vedoucích od předposledního knoflíku k ramenu. Límeček pak nesedí správně na košili, ale vznáší se.
Konstrukce je ale špatná i níže, kdy se látka hromadí a dělá boule mezi prsy a rukávem. Správně má být košile na prsou (ale i jinde) hladká.
(Omluvte prosím sníženou kvalitu fotografií.)
Na obrázku níže vidíte bouli, která se vytváří na košili.
Dále jsou ramena na košili širší než ve skutečnosti, takže přepadávají dolů. Správně by měl konec ramenou na košili být stejný jako konec skutečný ramenou.
Strašlivě jsou pak udělány rukávy, kdy se při pokrčení látka hromadí především v dolní části, což jsem kritizoval již v mém přehledu nejlepších košilí.
Až při pořizování fotografií jsem si navíc všiml, jaké vlny se vytváří na mé košili od Janka na zádech.
Staří prodavači jsou vynikající
Dovolte mi osobní poznámku: Stále se diskutuje o tom, že není práce pro lidi nad padesát let a že je nesmysl, aby lidé pracovali ještě v sedmdesáti. Přitom panu Fordovi je kolem šedesáti, podobně jako vynikajícímu prodavači u Brooks Brothers, na kterého jsem narazil v jejich obchodě na Manhattanu.
Oba měli neuvěřitelný rozsah zkušeností a znalostí, o schopnostech ani nemluvě. Na druhou stranu, měřit člověka není fyzicky namáhavá práce a zvládne ji i dosti starý člověk.
Osobně si tedy myslím, že nám naopak chybí staří prodavači s desítkami let praxe.
Přidejte níže svoje vlastní zkušenosti a recenze s košilemi Janek.
Napsal Robert Němec 18. července 2011.
